Byl jednou jeden Ondřej, mladý kluk, obdivující chemii, kuchařinu, literaturu, a hlavně hudbu. Ondřej byl ale také sportovec, rychle běhal, díky povinným večerním domácím klikům měl i pevné svaly, takže ho ve čtvrté třídě nalákal přestup na sportovní školu. To se ale nelíbilo jeho rodičům, takže maminka vymyslela lest. A přestože Ondřej sportovní talentovky udělal, nepřijali ho kvůli slabému srdci. Tenkrát byli ještě doktoři náchylní k úplatkům, to už dnes samozřejmě neplatí. Ondřej se smutně rozloučil s kariérou sportovce, a dále pokračoval ve studiu na běžných neběžeckých školách.Nechodil do saun (měl přece slabé srdce), nepil kávu (srdce je slabé), a tak zanedlouho dorostl do věku, kdy se tenkrát mladí muži odváděli k plnění základní vojenské služby. První odvedení Ondřeje vojsku nevyšlo, z neznámého důvodu naměřili mladíkovi vysoký krevní tlak. Ne, že by Ondřej chtěl nějak podvádět a vyhýbat se branné povinnosti (což tehdy byl povinný kolorit), on opravdu věřil, že je chabrus na srdce a má hypertenzi. Přesto se ke druhému pokusu o rok později dostavil vyzbrojen radou lékaře: "Chcete něco na zvýšení tlaku? To nemáme, tak snad jen kafe jestli nepijete, to by Vám tlak zvýšilo". A tak při druhém pokusu zelených pánů Ondřejovo slabé srdce (spolu s půl litrem rozpuštěného kávového prášku světoznámé značky) zajistilo mladému panu Ondřejovi knížku osvobozující ho z branné povinnosti příjemně modré barvy. Tehdy vznikla nejdříve úcta a posléze i láska Ondřeje ke kávě.20 let se jí ani nedotkl, pil převážně studené nápoje a hýčkal si svou kofeinovou nerezistenci. Hodně a rád vařil, fermentoval všemožnou zeleninu a ovoce (ano, i vinné hrozny), nakládal sýry, griloval vše, co se dalo uříznout, vařil piva světlá, tmavá, hořká i kyselá, jen kolem svojí dávné platonické lásky chodil po špičkách v úctihodné vzdálenosti.  Když se ale ve 40 letech při rutinním kardiovyšetření odhalila rodičovská lest (nebo se prostě srdce uzdravilo, kdo ví?), a Ondřej usoudil (bláhově), že naší republice nehrozí napadení a tudíž mobilizace, začal stále ještě poměrně mladý pán pošilhávat po svém prvním dospělém šálku onoho magického nápoje.A protože nechtěl ve svém věku začínat špatně, rozhodl se vynechat obvyklé chyby začátečníků s expresem, piccolem, či s rozpuštěním čehosi zatuchlého ve sladké horké vodě, a vrhl se naplno do degustací kávy kvalitní, ba co možná nejkvalitnější.To ho logicky přivedlo k pražení, nejprve pro sebe a nejbližší, pak i pro blízké, a nakonec i pro vzdálené.A to je konec této pohádky a možná začátek nějaké jiné..